Metody, procesy a definice udržitelnosti společnosti CooperVision

Účel a rozsah této stránky

Tato stránka vysvětluje technické metody, zdroje dat a definice, které společnost CooperVision používá k podpoře tvrzení a informací týkajících se udržitelnosti u řady výrobků MyDay.

Společnost CooperVision bude tuto stránku pravidelně aktualizovat tak, aby odrážela případné změny v metodách, zdrojích dat a předpisech.

1. Uhlíkové účetnictví a terminologie

1.1 Skleníkové plyny a CO₂e

Emise skleníkových plynů zahrnují oxid uhličitý (CO₂) a další plyny, jako je metan a oxid dusný.

Kvůli porovnatelnosti vyjadřuje společnost CooperVision emise skleníkových plynů v ekvivalentu oxidu uhličitého (CO₂e), což je standardizovaná jednotka v souladu s pokyny IPCC OSN a příslušnými normami pro stanovení uhlíkové stopy výrobků.

1.2 „Uhlíková stopa“ a „uhlíková stopa výrobku (PCF)“

Uhlíková stopa je celková hodnota emisí skleníkových plynů ve spojení s činností, organizací nebo výrobkem v definovaném rozsahu a časovém období.

Uhlíková stopa výrobku (PCF ) je kvantifikovaný dopad na změnu klimatu ve spojení s konkrétním výrobkem, vyjádřený v kg CO₂e na definovanou funkční jednotku (například na kontaktní čočku nebo na obalovou jednotku), vypočítaný v souladu s normou ISO 14067 a produktovým standardem GHG Protocol^.1

1.3 Emise v rozsahu 1, 2 a 3

Jestliže nebude uvedeno jinak, pak platí následující:

• Emise v rozsahu 1 jsou přímé emise ze zdrojů, které vlastní nebo kontroluje společnost CooperVision.
• Emise v rozsahu 2 jsou nepřímé emise z výroby nakupované elektřiny, páry, tepla nebo chlazení, které se používají v provozech společnosti CooperVision.
• Emise v rozsahu 3 jsou všechny ostatní nepřímé emise, které vznikají v hodnotovém řetězci společnosti CooperVision mimo provozy, které vlastní nebo kontroluje.

Jestliže společnost CooperVision odkazuje na výrobní vylepšení, která snižují její uhlíkovou stopu, je rozsah zpravidla omezen na emise v rozsahu 1 a rozsahu 2 v příslušných výrobních závodech, ledaže by byl výslovně rozšířen.

Na této stránce jsou v současné době popsány zvolené metody týkající se emisí v rozsahu 1 a 2 v příslušných provozech společnosti CooperVision a zvolená posouzení životního cyklu výrobků; metody pro emise v rozsahu 3 mohou být přidány v dalších aktualizacích.

1.4 Používání pojmů „snížení emisí uhlíku“ a „nižší emise uhlíku“

Při použití v textu, který se odkazuje na tuto stránku:

• Výroky o snížení emisí uhlíku, například fráze „méně emisí uhlíku“ a „nižší emise uhlíku“, se vztahují na snížení celkových emisí skleníkových plynů (v CO₂e) v porovnání s uvedenou výchozí hodnotou (například porovnání roku 2024 s výchozí hodnotou roku 2021) pro definovanou jednotku analýzy (například „na vyrobenou čočku“ nebo „na kg materiálu“).
• Tato snížení se určují na základě výpočtů LCA / PCF na úrovni výrobků, komponent či výrobního zařízení anebo údajů z inventarizace skleníkových plynů v závislosti na konkrétním výroku.
• Při výpočtu procentuálního snížení emisí uhlíku u výrobků se nepoužívají kompenzace uhlíku. Použité kompenzace jsou zveřejněny samostatně a nemění základní vypočítané emise.

2. Přehled metod posouzení životního cyklu výrobků (LCA) společnosti CooperVision

2.1 Účel LCA výrobků

Společnost CooperVision používá posouzení životního cyklu (LCA) ke kvantifikaci dopadů svých výrobků na životní prostředí a na podporu rozhodování o návrhu, dodávkách a výrobě. LCA výrobku hodnotí vstupy, výstupy a potenciální dopady na životní prostředí v průběhu životního cyklu výrobku, od těžby surovin až po ukončení jeho životnosti (známé také jako „cradle-to-grave“).

LCA výrobků se používá pro tyto účely:

• Podpora výroků o snížení uhlíkové stopy produktu (např. „snížení uhlíkové stopy o X % [oproti výchozímu datu / rozsahu dat]“).
• Identifikace problematických míst v hodnotovém řetězci z hlediska emisí (materiály, energie, logistika atd.).
• Poskytnutí technického zdůvodnění zákazníkům a regulačním orgánům.

2.2 Platné normy a rámce

LCA společnosti CooperVision na úrovni produktu jsou navrženy tak, aby splňovaly požadavky těchto předpisů:

• ISO 14040 a ISO 14044 (zásady, rámec a požadavky na LCA).
• ISO 14067 (uhlíková stopa výrobku: požadavky a pokyny).
• ISO 14071 (postupy kritického přezkumu a kompetence recenzentů pro studie LCA).
• Standard pro účtování a vykazování životního cyklu výrobků podle Protokolu o skleníkových plynech.

2.3 Rozmezí systému

V případě výroků o snížení emisí uhlíku u výrobků, které odkazují na tuto stránku, se v rámci LCA používá rozmezí cradle‑to‑gate, která zahrnuje tyto fáze:

• Těžba a zpracování surovin.
• Výroba komponentů a obalů.
• Výroba a montáž výrobků.
• Distribuce a logistika.
• Předpoklady o fázích použití (v příslušných případech).
• Zpracování po skončení životnosti (např. uložení na skládku, recyklace, spálení).

2.4 Funkční jednotky a výchozí hodnoty

LCA každého produktu definuje funkční jednotku (například „jedna hotová kontaktní čočka a její primární obalová jednotka„ nebo „jeden rok typického používání čoček“). Tato jednotka se důsledně používá ve výchozích a srovnávacích letech. Jestliže bude ve výrocích uvedeno, že výsledky platí „na čočku“ nebo „na jednotku funkce“, má se tím na mysli funkční jednotka definovaná ve výchozím LCA.

2.5 Zdroje dat a jejich kvalita

LCA společnosti CooperVision využívají kombinaci těchto dat:

• Primární data z vlastních provozů (např. spotřeba energie, objem výroby, množství odpadu a míra recyklace ve výrobních závodech).
• Data pro jednotlivé dodavatele, jako je například uhlíková stopa výrobků (PCF) pro materiály používané k výrobě výrobků CooperVision.
• Sekundární data z renomovaných databází LCI a průmyslových publikací, pokud nejsou k dispozici data pro jednotlivé dodavatele, v souladu s obecně přijímanou praxí LCA.

Kvalita údajů, reprezentativnost a kritéria pro vyřazení (pravidla pro vyloučení méně významných vstupů a procesů) se řídí požadavky norem ISO 14040/44 a ISO 14067 a jsou podrobněji popsány v příslušných zprávách LCA nebo zveřejněných zprávách PCF.

2.6 Nezávislé kritické přezkoumání

V případě LCA a PCF používaných na podporu externích výroků usiluje společnost CooperVision o nezávislé kritické přezkoumání v souladu s normou ISO 14071:2024 (procesy kritického přezkoumání a kompetence recenzentů), což přináší další požadavky a pokyny navíc k normám ISO 14040, ISO 14044 a ISO 14067.

V rámci přezkumu se obvykle hodnotí tyto skutečnosti:

• Definice cíle a rozsahu a její soulad se zamýšleným použitím.
• Vhodnost metod, včetně pravidel alokování a rozmezí systému.
• Kvalita, úplnost a reprezentativnost dat.
• Interpretace výsledků s ohledem na limity studie.
• Soulad studie s příslušnými normami ISO (včetně ISO 14040/44/67) a pokyny Protokolu o skleníkových plynech.

Souhrn kritického přezkoumání bude uveden nebo zpřístupněn pro LCA výrobků, které se používají k doložení klíčových výroků o snížení emisí uhlíku.

3. LCA na úrovni komponentů a materiálů a data dodavatelů

3.1 Úloha LCA na úrovni materiálů a PCF

Výrobky společnosti CooperVision obsahují materiály a komponenty (např. polypropylenový plast, uzávěr z hliníkové fólie), jejichž dodavatelé mohli provést vlastní posouzení LCA nebo PCF, často na principu cradle‑to‑gate (od těžby zdrojů až po materiál opouštějící výrobní zařízení dodavatele).

Tato posouzení nejsou LCA na úrovni produktu pro čočky nebo obaly společnosti CooperVision, jsou však důležitými vstupními informacemi, protože obsahují emisní faktory (kg CO₂e na kg materiálu), které lze použít v prohlášeních o produktech anebo LCA společnosti CooperVision (tam, kde je to možné).

Mohou například podporovat popisné výroky typu „plast s nižšími emisemi uhlíku“ nebo „hliník s nižšími emisemi uhlíku“, pokud dodavatel kvantifikoval zlepšení oproti konvenční výchozí úrovni.

3.2 Rozlišování výroků na úrovni produktu a na úrovni komponenty

Výroky o snížení uhlíkové stopy na úrovni produktu (např. „snížení uhlíkové stopy o X % u MyDay^® od roku 2021“) se opírají o LCA produktů společnosti CooperVision, které zahrnují všechny relevantní fáze životního cyklu.

Výroky na úrovni komponent (např. „polypropylen s nižším obsahem uhlíku“ nebo „hliník s nižším obsahem uhlíku“) se opírají o PCF/LCA dodavatele pro tyto materiály a odkazují na porovnání cradle‑to‑gate na úrovni materiálu.

4. Metody hmotnostní bilance a zpracovatelského řetězce

4.1 Modely dodavatelského řetězce (ISO 22095)

Norma ISO 22095 definuje modely dodavatelského řetězce (CoC) jako přístupy ke kontrole a monitorování vstupů, výstupů a souvisejících informací o určených vlastnostech materiálů (např. podíl biologického nebo certifikovaného obsahu) v celém dodavatelském řetězci.

Společnost CooperVision a její dodavatelé mohou používat několik modelů CoC, včetně hmotnostní bilance, aby mohla sledovat a vykazovat materiály na základě parametrů, jako je biologický, certifikovaný nebo nízkouhlíkový obsah.

4.2 Model hmotnostní bilance

V souladu s normou ISO 22095 a průmyslovými pokyny chápe společnost CooperVision hmotnostní bilanci tímto způsobem:

• Model dodavatelského řetězce, který umožňuje smísení materiálů s určitými vlastnostmi (například vstupy biologického původu nebo vstupy s nižšími emisemi uhlíku) s konvenčními vstupy podle stanovených pravidel.
• Systém, v němž se sleduje veškerý vstup materiálu se určenými vlastnostmi a tyto vlastnosti se přiřazují výstupům (výrobkům) podle zdokumentovaných alokačních pravidel.
• Přístup, který umožňuje společnosti CooperVision a jejím dodavatelům zvýšit využívání alternativních surovin, aniž by bylo nutné materiály fyzicky oddělovat, a zároveň zachovat možnost jejich dohledovatelného a auditovatelného doložení.

Společnost CooperVision požaduje, aby dodavatelé používající hmotnostní bilanci:

• Používali auditovatelný účetní systém hmotnostní bilance.
• Dbali na to, aby alokované výstupy s definovanými vlastnostmi nepřevyšovaly způsobilé vstupy v definovaném bilančním období.
• Předložili dokumentaci, která popisuje použitý model dodavatelského řetězce, včetně klíčových předpokladů a alokačních pravidel.
• Předložili výroky o ověření nebo certifikaci třetí stranou, a tím zdokumentovali shodu s platnými pravidly systému hmotnostní bilance (například s pravidly uznávaných certifikačních systémů, jako je ISCC PLUS).

5. Výrobní metody, energie a měření odpadů

5.1 Průběžné zlepšování emisí v rozsahu 1 a 2

Společnost CooperVision přijímá neustálé iniciativy k vylepšení výroby zaměřené na snížení emisí skleníkových plynů (GHG) v rozsahu 1 a 2. Mezi typické iniciativy patří:

• Optimalizace procesů a snížení množství zmetků a odpadu.
• Zvýšení účinnosti výrobního zařízení a systému.
• Změny v palivech nebo zdrojích energie, například zavedení vysoce účinných systémů kombinované výroby tepla a elektřiny (CHP) ve vybraných zařízeních nebo zvýšení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Tato vylepšení jsou kvantifikována pomocí dat o energiích, palivech a výrobě na úrovni jednotlivých pracovišť a odrážejí se v podnikových inventurách skleníkových plynů společnosti CooperVision (rozsah 1 a 2), v posouzeních životního cyklu výrobků (LCA) a v uhlíkových stopách výrobků (PCF).

5.2 Energetické profily výrobních zařízení

Pro výrobní a distribuční zařízení, která jsou důležitá z hlediska environmentálního prohlášení na úrovni produktu nebo zařízení, vytváří společnost CooperVision dokumentované energetické profily zařízení. Tyto profily popisují primární zdroje nakupované energie a energie vyráběné v místě podnikání (např. elektřina ze sítě, kombinovaná výroba tepla a elektřiny (CHP) nebo jiná výroba v místě podnikání) a veškeré certifikáty používané k propojení této spotřeby s obnovitelnou energií (např. certifikáty obnovitelné energie (REC) nebo certifikáty energetických atributů (EAC)). Podkladová data vycházejí z naměřené spotřeby energie a paliva za definované vykazované období.

Pokud je energetický profil na úrovni zařízení podkladem pro externí výrok (například o nižší spotřebě uhlíku nebo vyšší energetické účinnosti), výchozí předpoklady, zdroje dat a metody výpočtu se zdokumentují v podpůrné dokumentaci LCA, PCF nebo v dokumentaci o ověření.

5.3 Zásady pro nákup elektřiny z obnovitelných zdrojů a energetických certifikátů

V zařízeních, kde společnost CooperVision používá certifikáty obnovitelné energie (REC) nebo ekvivalentní certifikáty energetických atributů (EAC) k doložení nákupu nebo využití elektřiny z obnovitelných zdrojů, se společnost CooperVision snaží nákup certifikátů uvést do souladu s uznávanými osvědčenými postupy:

• Certifikáty pocházejí ze stejného nebo úzce propojeného trhu s elektřinou jako zařízení, jejichž spotřebu elektřiny mají pokrýt (například v rámci stejné regionální sítě nebo trhu s energetickými atributy).
• Certifikáty odpovídají vykazovanému období nebo příslušnému roku, za který firma vykazuje využití elektřiny z obnovitelných zdrojů – obvykle jsou vygenerovány ve stejném vykazovaném roce (nebo v rámci omezeného přechodného období povoleného příslušnými normami nebo programy).
• Certifikáty jsou okamžitě zneplatněny ve prospěch společnosti CooperVision a dále se neprodávají, nepřevádí ani nezapočítávají do spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů žádné jiné strany.

Tyto zásady mají podpořit transparentní a důvěryhodné výroky o elektřině z obnovitelných zdrojů.

5.4 Recyklace a způsoby měření množství odpadu

Společnost CooperVision používá k doložení prohlášení o recyklaci a nakládání s odpady ve svých výrobních a distribučních závodech jak interní záznamy o životním prostředí, zdraví a bezpečnosti (EHS), tak ověření provedená třetími stranami.

Zvolená výrobní zařízení jsou zapojena do Programu nulových odpadů SCS Global Services, který je založen na certifikačním standardu SCS-110 pro nulové odpady. Standard SCS-110 poskytuje základ pro certifikaci odklonění tuhého komunálního odpadu od skládkování a spalování bez energetického využití v zařízení a sleduje více způsobů odklonění odpadu, včetně recyklace a opětovného použití.

Pokud jsou způsoby měření odklonění nebo recyklace odpadu na úrovni zařízení podkladem pro výroky na úrovni výrobků, zařízení nebo značek, jsou tyto způsoby měření a metody zdokumentovány v certifikačních zprávách SCS, v jiných prohlášeních třetích stran anebo v interních záznamech společnosti CooperVision.

6. Metodika plastové stopy a plastové neutrality

Tato část popisuje metodiku použitou pro iniciativu společnosti CooperVision za plastovou neutralitu, která probíhá ve spolupráci s Plastic Bank, pro zapojené výrobky v podobě měkkých kontaktních čoček společnosti CooperVision na zúčastněných trzích. „Plastová stopa“ se liší od uhlíkové stopy a nepředstavuje program kompenzace uhlíkových emisí.

6.1 Plastové kredity a rozsah zapojených plastů

Prostřednictvím partnerství s Plastic Bank nakupuje společnost CooperVision kredity za sběr a recyklaci plastů odpovídající hmotnosti plastů v zapojených výrobcích v daném časovém období. Každý kredit odpovídá sběru a přeměně jednoho kilogramu plastů nasbíraných v okruhu 30 mil od oceánů nebo vodních toků na trzích, kde Plastic Bank působí.

U zapojených „plastově neutrálních“ výrobků v podobě měkkých kontaktních čoček je hmotnost plastu založena na celkové hmotnosti plastu v čočce, blistru a sekundárním obalu, včetně laminátů, lepidel a pomocných materiálů (např. inkoustu). Nepatří sem plast použitý v procesu výroby.

Společnost CooperVision vypočítává hmotnost těchto plastů v kilogramech z interních údajů o výrobcích a obalech a výslednou „kompenzační hmotnost“ čtvrtletně hlásí Plastic Bank. Plastic Bank pak potvrdí, že v daném čtvrtletí ve své síti shromáždila a zpracovala alespoň ekvivalentní hmotnost recyklovatelných plastů.

Kromě toho společnost CooperVision a Plastic Bank každoročně provádějí „sesouhlasení“, která porovnává předpokládané a skutečné objemy plastů a související platby: pokud skutečná spotřeba plastů převyšuje předpokládanou, nakoupí společnost CooperVision další kredity za sběr plastů; pokud je nižší, rozdíl se převede jako kredit do následujícího roku.

Společnost CooperVision a Plastic Bank používají standardní metriku ekvivalence pro srozumitelné vyjádření kilogramů sebraných a recyklovaných plastů:

• 1 kg sebraných plastů = 50 standardních plastových lahví o objemu 500 ml podle výzkumného projektu Plastic Bank „Bottle-to-Kilogram“ z března 2023^.2
• Společnost CooperVision používá tuto metriku při přepočtu celkových kilogramů sebraných plastů na ekvivalentní počet lahví v komunikačních programech a programech zákaznických certifikátů.

6.2 Geografický rozsah a ukazatele sociálního dopadu

Od svého vzniku v roce 2021 podpořila iniciativa společnosti CooperVision za plastovou neutralitu s Plastic Bank tisíce aktivních členů zapojených do sběru ve stovkách komunit v zemích, jako je Indonésie, Egypt a Filipíny, kteří směňují nasbírané plasty za peníze a benefity pro zlepšení života (např. poukázky na nákup potravin, školní potřeby, služby související se zdravím)^.*3

Tato metrika sociálního dopadu vycházejí z digitálního portálu dopadu a reportů Plastic Bank a jsou pravidelně aktualizovány na stránce https://plastic-neutral.coopervision.com/plastic-neutrality

6.3 Rozdíl oproti kompenzacím uhlíku

Kompenzace za plastovou neutralitu se týkají plastového odpadu a znečištění, nikoliv emisí skleníkových plynů. V inventuře skleníkových plynů společnosti CooperVision, v posouzeních životního cyklu (LCA) ani ve výpočtech uhlíkové stopy výrobku (PCF) se kompenzace za plastovou neutralitu nepovažují za kompenzace uhlíku.

7. Kontrola, aktualizace a sladění dokumentů s předpisy

7.1 Četnost aktualizace

Společnost CooperVision hodlá tuto stránku s metodami revidovat a aktualizovat nejméně jednou ročně, případně dříve, pokud se zásadně změní základní metodiky, standardy nebo programy.

7.2 Vztah k ostatním dokumentům

Tato stránka existuje vedle těchto dokumentů:

• Výroční zprávy o udržitelnosti společnosti CooperVision, které obsahují širší popis a ukazatele výkonnosti.
• Technická dokumentace k jednotlivým produktům.
• Dokumentace o ověření, certifikaci a ujištění třetí stranou, včetně dokumentace PCF dodavatele a všech prohlášení o kritickém přezkoumání LCA společnosti CooperVision.

8. Slovník pojmů