Test barvocitu je nástroj, pomocí kterého může oční lékař určit, zda dobře vidíte barvy, jinými slovy, zda netrpíte barvoslepostí.
Pokud máte podezření, že byste mohli být barvoslepí, navštivte svého očního lékaře. (Ještě žádného nemáte? https://coopervision.cz/vyhledejte-si-sv%C3%A9ho-o%C4%8Dn%C3%ADho-specialistu
Existují dva typy testů barvosleposti:
- Screeningové testy, které mohou odhalit přítomnost problému týkajícího se vidění barev.
- Podrobnější, kvantitativní testy, kterou mohou odhalit poruchy barvocitu a dále určit druh a závažnost barvosleposti.
Screeningové testy barvosleposti
Nejčastěji používaným screeningovým testem barvosleposti je Ishiharovy testy barvosleposti. Jsou pojmenované po japonském oftalmologovi Shinobu Ishiharovi (1879-1963), který celý postup navrhnul a poprvé jeho popis publikoval v roce 1917.
Oční lékaři používají Ishiharovy tabulky k testování barvosleposti u pacientů. Jestliže někdo nevnímá červenou a zelenou barvu, nemusí na obrázku vidět červenou číslici.
Barevné Ishiharovy testy jsou shromážděny v příručce, kde je na každé stránce zobrazen kulatý obrazec (neboli "tabulka") skládající se z mnoha teček různých barev, různého jasu a velikosti.
Zdánlivě náhodně zbarvené tečky jsou uspořádány takovým způsobem, že osoba s normálním barevným viděním uvidí v souboru teček jednociferné nebo dvouciferné číslo. Barvoslepá osoba však nebude schopná číslo vidět nebo uvidí jiné číslo než to, které vidí člověk s normálním barevným viděním.
Kompletní Ishiharovy barevné testy obsahují 38 obrazců. Zkrácené verze obsahující 14 nebo 24 obrazců se používají častěji jako screeningové testy během komplexního očního vyšetření. Testované osoby se obvykle dívají na Ishiharovy obrazce za běžného pokojového osvětlení a s dioptrickými brýlemi na očích. Protože Ishiharův test vyžaduje, aby testovaná osoba rozeznala a určila čísla, může být test méně spolehlivý, když je barvocit testován u velmi malých dětí.
K pojmenování barevných obrazců v Ishiharově testu se často používá termín "pseudoizochromatické tabulky". Název je odvozen od toho, že některé barevné tečky v obrazci se na první pohled mohou jevit stejně ("izo-") barevné ("chromatické") jako okolní tečky. Tato stejnost však není opravdová ("pseudo") a existující rozdílnost umožňuje osobě s normálním barevným viděním nalézt "skryté" číslo v seskupení teček.
Po zavedení Ishiharových testů vytvořily společnosti vyrábějící lékařské pomůcky podobné screeningové testy barvosleposti za využití pseudoizochromatických tabulek.
Například počítačový barevný test ColorDx (Konan Medical) je aplikace, kterou je možné stáhnout na tablet nebo počítač a která sama testování provede a vyhodnotí. Společnost (pozn. překl.: americká firma Konan Medical je výrobce zdravotnických pomůcek se zaměřením na diagnostiku v oftalmologii) uvádí, že kromě testování vrozené barvosleposti umí aplikace ColorDx odhalit poruchy barvocitu, které se mohou vyvinout v průběhu života v důsledku glaukomu, roztroušené sklerózy, diabetické retinopatie, makulárního otoku a dalších problémů, jakož i poruchy barevného vidění spojené s dlouhodobým užíváním léků a jiných látek.
Kvantitativní testy barvosleposti
Pro podrobnější rozbor barvosleposti a/nebo schopnosti přesně vnímat barvy je nezbytný kvantitativní test barvosleposti. Nejčastěji používaný v této kategorii je Farnsworth-Munsell 100 Hue Test.
Farnsworth Munsell 100 Hue Test umí zjistit a popsat poruchy barvocitu. (obrázek: výzkumná skupina zabývající se makulárním pigmentem, Waterford Institute of Technology)
Tento test se skládá ze čtyř boxů obsahujících mnoho malých terčíků různých odstínů (pozn. překl.: terčíky tvoří řadu). Každý box má na jednom konci referenční terčík. Testovaná osoba musí seřadit další terčíky v boxu tak, aby na sebe měnící se odstíny navazovaly.
Pro přesné výsledky by měl být Farnsworth-Munsell 100 Hue Test prováděn v kabince s co nejdokonalejší simulací přirozeného denního světla. Také by měly být barevné terčíky minimálně každé dva roky nahrazovány, aby se předešlo jejich vyblednutí, které by mohlo ovlivnit výsledek testu.
Všechny barevné terčíky jsou na rubu očíslovány, aby se pak mohly výsledky porovnat s klíčem. Čím více odpovídá pořadí terčíků seřazených testovanou osobou správnému pořadí, tím přesnější je její barevné vnímání.
Tímto způsobem je možné pomocí 100 Hue Testu zjistit, zda testovaná osoba je nebo není barvoslepá a také určit typ a závažnost barvosleposti.
Zkrácená verze 100 Hue Testu - nazývaná Farnsworth-Munsell D15 Test - obsahuje pouze 15 očíslovaných terčíků různých odstínů. Podobně jako Ishiharův test barvocitu je i D15 test určen pouze ke screeeningovým účelům a nelze na jeho základě kvantifikovat závažnost poruchy barvocitu.
Kdo by měl podstoupit test barvosleposti?
Testem barvosleposti by měl projít každý, kdo zvažuje povolání, pro které je nepostradatelné přesné vnímání barev. Příkladem mohou být elektrikáři, komerční umělci, designéři, laboranti a některé výrobní a marketingové profese.
Dopad, který má barvoslepost na pracovní výkonnost, záleží velkou měrou na požadavcích vnímat barvy na určité pracovní pozici a na závažnosti poruchy barvocitu u daného jedince.
V mnoha případech jsou obavy z toho, že Vás bude barvoslepost nějak znevýhodňovat, neopodstatněné. Protože se jedná o vrozenou poruchu, většina barvoslepých lidí o své poruše barvocitu neví a neuvědomují si, jak výrazně jim zasahuje do každodenního života.
Barvoslepost nelze léčit, v některých případech však mohou speciálně zabarvené kontaktní čočky zlepšit schopnost jedince vnímat rozdíly mezi určitými barvami.
On-line testy barvosleposti
Mnoho testů barvosleposti lze vyhledat on-line. Většina z nich jsou variace na Ishiharův screeningový test a jsou k dispozici v různé kvalitě.
Protože pro přesnost testů barvosleposti je zcela zásadní přesné zobrazení barev, výsledky z on-line screeningových testů nejsou spolehlivé. Nejpřesnější výsledky získáte tak, když navštívíte svého očního lékaře a podstoupíte testy barvocitu u proškoleného odborníka, který používá k testování standardní pomůcky při vhodném osvětlení.